Hele Oldo, já nepsala dycky takhle blbě.No z mýho úhlu pohledu předtim ještě blbějc.
Ale víš co, tak příští, tak tu zkusim pro Tebe, ale musíš mít se mnou trpělivost, nejsem si jistá esli to dokážu.
Ingrid, moc pěkně se čteš. Slova splývají po jazyku hladce jako dítě po skluzavce. Jenže já bohužel nezvládám poskládat tvé obrazy a děje do myšlenek. Jsi na jednu stranu úžasně abstraktní v obrazech i dějích, neočekávaná a smrtelně nová, ale bohužel tě vnímám i jako příliš abstraktní. Až na tebe myšlenkami prostě nedosáhnu. Já mám rád abstraktno a svazování zdánlivě nesouvisejících slov. Třeba Oldřich Mikulášek, moje srdíčková záležist, váže slova například: a čísi, čísi jiná vypíjí se číš zakázeného snění nebo Ó osude, jen v bečce, v bečce dokolečka plouti. Ale on alespoň v mém případě vytahuje pojmy, myšlenky a pocity ze sudů situací, které jsem si prožil, takže dokážu sledovat kudy se báseň ubírá. Žel u tebe se dějově ztrácím někde u nadpisu. Pro četbu tvé poezie mi chybí obrovské množství zážitků a zkušeností, ze kterých bych si tebou líčené obrazy skládal. Jsem člověk, který nikdy nevzal do úst, a vyprávějí mu o jídle. Jsem jako na cizí planetě, kde nefungují základní fyzikální zákony toku myšlenek, ale kde o to krásněji tekou slova.
Friedrich Nietzsche ve své Radostné vědě píše (a budu jen parafrázovat): umělec (básník v našem případě) by se neměl ve své tvorbě snižovat a ponižovat ke čtenáři a tvořit poplatně jednoduchému čtenáři jednoduše, naopak by hloubkou a výškou svých myšlenek a nazírání měl pozvedat čtenáře k sobě.
Ale přesto tě prosím Ingrid, sniž se ke mně aspoň pro jednou...
Z(ní) | Milenka | Člověčí | Šupinatá | Spánky nevěst