Plahočím se, plahočím, výmo-
lovitou strání. Chtěl bych vidět
jeho tělo modře puntíkované. Ten ko-
pec mi dává zabrat. Skrze tlukot
asi umřu, nepopadnu a nepopadnu
dech. Málem jsem měl křídla
nadohled.
Je, není, je, není. Vonívá měděně.
Vlnobitná louka příkře stoupá.
Držím se stébloví. Teď!
Zahlédnul jsem, jak se třepe. Opí-
rám se dlaněmi. Napnu špičky obou nohou.
Snad se dotknu jater nivy. Zplna
hrdla ovyju ho.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rajmunde, čtu každou tvoji báseň, ale stále jsi pro mě nečitelný.Sotva si vytvořím obraz, ty mi ho dalším veršem úplně rozbiješ.Budu tě číst dál a hledat klíč, který tvé básně otevře.Měj se mnou trpělivost.Jednou se potkáme.
Zrovna u týto básně sem se donmníval, že je moc epická a polopatická. Lovím motýla a von, potvora, stejně uletěl-vobě sloky provázaný jedním dějem. To, že je to polemika s básněmi, ve kterých se motýli ve všech formách otloukají shora zdola, je vedlejší
Variace na obrázek Honzy 7 | Šiška na řetězu | Andělský motýl | Potulný rytíř | Inter