třeba jsem našel v troskách světa
který už nežil staletí
na mrtvém bodě
ve vyschlé řece
jak kámen
v zemi spící přece
ve snu, v němž
dlaň krvácející
z hřebů si cestu k nebi sbíjí
kde spojují se slova s trny
probodnutá jak jednohubky
nebolestná
jen krutí bijí
svá záda bičem vlastní viny
v rozbitých střepech
kde mé stíny
svítí si do tmy vlastní krví
tam v rozbořeném chrámu bytí
kde ztrácí se i písně noci
na křídla sýčků vysypané
vědomí
že co má
se stane
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Anděl západního okna | atlas noci | stesk | dvě, tři | mříže