Mráz kouše do žlutavého objetí pouliční záře,
žádné terno čitelné z tváře..
Město spí,
kráčíš v něm samotou postřelen,
zlý, obklopen stíny z luceren..
Sklesle veselý z kulisy ulic a vnitřních hlasů,
opilý od časů do časů..
Svítící výloha a v ní dvě postavy
krejčí je oblékl, na paškál vystavil,
sako a kravata, hodinky kapesní,
a vedle šaty, možná že svatební..
V tichu snad věčně skelně tam hledím,
jako král v patu, na zemi sedím..
Je ticho,
mráz vládne noci a on bez pomoci,
na zemi sedí, snad něco chce říct,
v pohledu na to co má být a není...
Jen v tom tichu beze svědků, ve svém veselém stesku,
opilec do výlohy hledí..
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 22x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Naposled.. | Ona | Stříbrná | Večerní.. | Ovoce a zelenina