Seděl jsem ve větvích kopretiny a obdivoval bezbrannost světa. Nebe se zatáhlo. Přisedl pán, který mi každé ráno rozmlouvá ve stánku koupi novin. „Je to pořád dokola,“ řekl nezúčastněně.
A písmenka se rozsypala do zmrzlinových kornoutů. Děti je lízaly o nějaké číslo bez ohledu na příchuť, protože o ni nešlo. „Je to pořád dokola,“ opakoval rozmlouvač.
Pak zafoukal vítr, větve se sklonily a dotkly se všeho, čeho je dobré se dotknout.
Je to pořád dokola.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Tatínkova | A pak | Nitě | Něha | S půlnocí