V tichém starém domě
z okének výhled celý
na zahradu, dvůr osiřelý
světla a stínu odvokát
do očí neumějí lhát
věci staré vedle nových
jak generace zanechaly
otisky na zdech
na zrcadlech rtěnky vzdech
prach ptáků na křídlech
obrazy portréty zdraví.
Vstoupil jsem
do rozjetého vlaku
je to mříž, neviditelná
a já bez rozpaků
řekl jsem ano...
Každé ráno jsem říkal
nelituj a litoval...
nelibuj, sliboval zas
a sám sobě lhal
to zrcadlo dosvětčí
zde bude jiný rozhodčí
co vstoupí mezi nás.
Talár nosí čas...
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Momentka ranní | Baroko duše | Lístek prosím... | Pán a Bedna | Jak báječné to je...