než navlhlé lokny vypadaly mračnům
z berančích hlav
a rozpustily se v příkopové louže
ve kterých skřivani skládali písně o šípkových keřích
a slunci, jenž krade poslední teplo z hnízd
aby samo nezhlaslo
svlékala se ve vyšeptané osice
pro hnědé oči mrazivé hloubky
pro ruce lovce se žilnými kořeny v svaloví
pro tělo geparda nad dohnanou gazelou
svlékala se ve vyšeptané osice
z dívčiny košilky v nahotu ženy
strachem přibitá k promoklé zemině
polykala bolest s drobnými háčky mladých kopřiv
s hlavou k oblakům
jelikož dešťové kapky
přelhaly panenské slzy
v jejích očích
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Pokud tam je, mně ten patos v tý síle tématu, ku prospěchu věci, zaniká. Je to moc dobře psaný...I když si ji (báseň) dovedu představit vázanou verši, což by byla úplně špica, líbí se mi moc.
a ošklivým slovem se tomu říká deflorace... docela dobře napsané, ale šlo to líp. I když je to tak výkjimečná životní situace - stejně tomu ten patetizující podtón neprospívá. Popis výjimečné intimní chvíle je podaný celkem decentně... Hodně mi připomíná mládí vlastní. Asi proto zapomenu na ten poněkud patetický tón...
Naposled v oblacích | Pro pár očí přítele | Jednorožců | Sama | Kam zimzela tak náhle, bláznivá
Klíčová slova
žena | muž | bolest | Zmatení | láska