než navlhlé lokny vypadaly mračnům
z berančích hlav
a rozpustily se v příkopové louže
ve kterých skřivani skládali písně o šípkových keřích
a slunci, jenž krade poslední teplo z hnízd
aby samo nezhlaslo
svlékala se ve vyšeptané osice
pro hnědé oči mrazivé hloubky
pro ruce lovce se žilnými kořeny v svaloví
pro tělo geparda nad dohnanou gazelou
svlékala se ve vyšeptané osice
z dívčiny košilky v nahotu ženy
strachem přibitá k promoklé zemině
polykala bolest s drobnými háčky mladých kopřiv
s hlavou k oblakům
jelikož dešťové kapky
přelhaly panenské slzy
v jejích očích
Hodnocení:5 (celkem: 25, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pokud tam je, mně ten patos v tý síle tématu, ku prospěchu věci, zaniká. Je to moc dobře psaný...I když si ji (báseň) dovedu představit vázanou verši, což by byla úplně špica, líbí se mi moc.
V promoklé zemině | Ze rtů | Absurdita zlátnoucích listů | V trávě | Když minuty požírají naději