
Kolébají se větve, vrby se houpají,
a v hlase zaznívá: jen prosím nemlč dál.
Jak zpověď světu, v chvíli rozhodování,
kde měsíční zvonky chodník rozestřely.
Stojíš v trávě modré, v kapkách ranní rosy,
smyté slzami šedivých věků.
A všechno je čisté, bez lží a bez klamů,
větve se kolébají a ty stojíš napříč věky.
Dlaně natahuješ jak vábnou návnadu,
já stojím v té síti, uprostřed našich věků.
Jako bys u mola kotvu spustila ke dnu,
kde v dálce lodi spouštějí svou plachtu.
https://suno.com/song/a9c357f5-c022-4c6e-b065-9b3b000e3541
L.S.15.11.2026
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
Když nebe pláče: | Ty tančíš sama: | Nedopsaný román: | Tančící sbor: | Neřest: