Už navždy

Už navždy...

Jak jsem řekla, lásko, jak jsem čekala....
přesně tak to skončilo.
Zapomínáš rychle, lásko, jen co je pravda....
a mě to do slz sklátilo.

Tak tu tak ležím a poslouchám
princeznu punkovou
a říkám si že asi cenu nemá
hrát si na královnu ledovou.

A tak tu řvu jak malý děcko
„emo“ řek bys a já bych se smála
Je tohleto vážně všecko?
Mám vlastně důvod abych řvala?

Nechci myslet na to jestli jsi s ní...
Ale nedá mi to, prostě musím...
Bože, jak moc bych chtěla na jejím místě být...
I když vím, že doufat nesmím...

Chtěla bych se ti stulit do náruče
a nechat se ukolébat ke spánku...
držela bych se tě za obě ruce
a spala bych jak na zámku.

A pak bych se probudila do hedvábí
A ty bys se na mě jako vždycky usmíval
-Ach, jak moc mne ta představa vábí!
Ty bys mne políbil a já spala bych dál.

A pak, ráno, bychom odešli spolu
za ruce, někam daleko....
k tomu nejvzdálenějšímu lásky molu....
a já bych zas šla naslepo.

Stoupli bychom si až na okraj
A vykročili tam do světa snů
než došli bychom úplně na pokraj
svých sil, svých cest, svých dnů.

Ptáš se snad proč? Co to má za smysl?
Víš, já bych tě milovala...
A není to žádný výmysl...
Všechno co mám, to bych ti dala.

Jenže to se nikdy nestane...
Má chvíle štěstí už skončila...
A tak můj smutek vyvstane...
Kéž bych tě zase spatříla...

Pandote dikia su....
Forever yours.....

Evangelia