Jazykové obvyklosti jsem obvykle schopen přežít bez úhony, ale z věcí jako je např. "sladké touhy po kapkách", "pod taktovkou hvězd" a "objímání světa" už po těch letech dostávám okamžitou kopřivku.
Poezie, na rozdíl od umění starobulharských guslarů, nespočívá v hromadění a propojování ustálených květnatých obratů a obrazů, nýbrž v hledání, v krvavém hledání moci vlastního slova.
Líbí se mi. Ale pět nedám. Líbí se mi, jak proplétáš a spojuješ motivy. Chtěl jsem jich pár vytahat, ale jsou tam hezky zasochané. Tak jen ten závěr: ruka - obejmout.
Na druhou stranu mi přijde taková trochu nedotažené. Je to dobré, je to dobré. Všechno, co má báseň mít, když ji si představíš beze slov. Obléct do slov se ti ji ale podařilo tak na 75%
s pozdravem OŘ
p.s. zřejmě jsem nechala ještě pár svršků ve skříni, ale to asi proto, že nevím, kdy přijde další roční období... ,)
- těch 25% by bylo hodně velké hop, zvlášť když jsem ještě nedošla k potoku...
Sladké touhy po kapkách, ozvěnout utichat apod. působí drobet obnošeně.Zase líbí se mi ta koňská dávka blaha.
Co do vjemu, teda když se chci nechat unést, může zapůsobit.A jinak bych asi mohla rozumět.
Zas jednou budu věrná | Stísněná | Závěť | Jed | Přítel