><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><
Není svatých míst,
ani svatých lidí,
jsou jenom svaté okamžiky,
okamžiky vědění.
. . . . . . . . . . . Gautama Buddha
><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><<>><
V ten den jsem chtěla
nejvíce se Tobě zalíbit,
věnovala jsem Ti proto svoji radost,
z toho, že tu můžu být,
a dala sem Ti pro tu chvíli
svoje srdce na oltář.
A Ty jsi mě ještě více zkrášlil,
a dals mi své požehnání,
Tvůj pokrm jsem mohla jíst,
a barevnými květinami
ozdobils mou tvář
Pak chodila jsem a rozdávala
objímání.
radost,
úsměv,
Tvoji zář.
A když pak večer
únavou jsem polevila na chvíli,
poslal si mi krásné slova,
co chutnaly jak prasadam
a já jsem v ten den uvěřila,
že v tu chvíli jsem jen Tvoje,
jen Tobě se odevzdám
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
krásná slova - ale to je maličkost. Chápu ten patos, jsou chvíle, na něž nezapomeneš padesát pět let... je to vyprávění o hezké chvíli, rozfrázované jako volný verš. Dá se to chápat jako svébytný styl - pokud to někdo takto chápat chce.
O sNové Rozkoši | zaklínač koní | mám přání | Na Zemi naze mi | neľutujem