
Při tvoření světa příběh splétal,
tvořil po mnoho dní, kreativně, v tónech tvoření.
Šířil do dalekých krajin oblaka i přírodu,
na zvířata nezapomněl, jejich světy i hmyz přidal.
Mnoho druhů stvořil sám,
nakonec k lidstvu ruku vztáhl,
mysl se zastavila jen na okamžik,
aby člověk celostní byl, rozum měl i stabilitu,
aby rozuměl celému světu,
aby poznával jeho krásu a chodil po planetě,
aby se stal živou bytostí,
která chodí po dvou
a světu k prospěchu slouží.
I nastal ten slavný den,
kdy svou tvořivostí vymyslel tělesnou schránku.
Přidal pocity i strach,
aby člověk poznal radost i žal,
zlost i touhu, smutek, pláč i marnotratnost.
Do těla vložil od všeho trochu,
na lásku však nezapomněl.
Přidal jiskření, jarní záři,
duchovnost a víru,
aby v sobě nikdy neztratily svou sílu.
A také chtěl, aby člověk měl jasnější myšlenky.
Do svého díla přidal duši,
její příběh a intuici, která napovídá.
Poslední díl byl hotov,
stvoření bylo dokončeno
a své dílo světu vydávám.
L.S.17.11.2026
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
Dědička srdce: | Ta má Barbínka: | Stříbromodrý ostrov: | Vstaň, rozhlédni se kolem sebe: | Neřest: