Psa (štěně spíše) jsem v tom viděl taky, ale asi jen naše pomatení smyslů. Podle vyjádření autora.
Báseň není můj šálek čaje. Spíše než čtení básně jako takové, hnusí se mi způsob komunikace dvou osob. Potažno vystavovat zhýralému experimentu všechny kolem a s klidem v duši škrábat se na koulích.
Myslím, že báseň opravdu věrně zachycuje atmosféru a autorovu náladu ... A "suchopár" není špatné slovo, také ho mám v oblibě. Kdyby se člověk nedočetl až ke komentářům pod dílem, připadalo by mu to dobré.
Tvoje hodnocení snad nezáleží na komentářích, ne? Jestli ti něco dává a má pro tebe význam, tak ji podle toho ohodnotíš
Já komentáře nečtu. Až nakonec většinou.
Nemyslela jsem to tak, že by mě ovlivňovaly názory ostatních... Spíš tak, že přečtení běžné nepoetické konverzace ihned po básni mě zvlášť tentokrát dost nešetrně vrátilo zpátky na zem.
Gentlemanské zápolení romantické rozervanosti, snad Puškinovské doby mi přijde velmi poetické. Méně pak zdejší žabo-myší války.
Nevím, jaká je grafická úloha. Ale stejně tak, jako předchozí dílko nečtu zhora dolů, protože veršemi neodpovídají, ale občas přeskočím a pak se vrátím. Nakonec to pak vůbec není špatné. A mám z toho docela pěkný poetický zážitek. Hodnotit nebudu. Nevím jak. Možná této básni hodnocení nepřísluší.
Kajman: žádné básni (hodné toho jména) nepřísluší bodové hodnocení, básně nejsou závodní koně ani stírací losy... dík za čtení i komentář
Lusia: doporučuji k četbě Bezruče, Mallarméa, Lautréamonta, Rimbauda, Jirouse, Diviše, Zábranu, Zahradníčka... a pak si znovu o tom glancu znovu pohovoříme ;)
Nepředstírám, že jsem sečtělá. V mém věku to ani není možné (kromě Rimbauda, kterého znám až příliš). Přesto se obětuji a s naprostým klidem si to všechno přečtu (dokonce i toho Zahradníčka), v případě, že budu mít jistotu, že si přečteš cokoli od Maurice Leblanca (i kdybys ho měl už přečteného i pozpátku). Myslím si, že glanc se nedá načíst. Ale řekneme si to samozřejmě až pak.
A ja, Arséne Lupin, milé, ovšem vskutku knižní. To už jsi mi mohla doporučit rovnou Žlutého Roberta. Glanc se možná nedá načíst, určitě se dá zkušeností získat a také se dá naučit jej rozpoznávat. Čti, dítě, střádej, přijde čas a zúčtujem spolu.
Začla dosti nadějně. Němá problema trochu koktá a kulhá a potenciál rýmů kolem tichounce značně pobila. Kdyby byla dotažená s počátečním elánem, byla by moc moc dobrá, takhle to není nic extra.
Zajímalo by mne, kdybys to mohl trochu rozvést a argumentačně podložit. Abych se dozvěděl proč - přiznám se, že bez toho mi podstata tvých tvrzení trochu uniká.
Argumentačně podložit Přemýšlím, jestli si zase jenom hraje, když mě pošťuchuješ ze svého piedestalu, abych se tu vymačkával až do dna myšlenek a ty se mi jen budeš tiše zpoza svého monitoru smát, protože víš své a co bych ti do toho mluvil já, když je mi pouhých dvaadvacet (nebo to mám alespoň uvedeno v profilu - kdo mě znají, tak ví...). Ale přece jen si tu hubu třepit budu a jsem zvědav, jestli mě obšťastníš nějakým ze svých citátů. Zajímalo by mě, jestli máš počítač obestavěný knihovnami a ta moudra taháš z nich, nebo jestli namátkou bereš aforismu z jednoho sborníčku, ale to je na jinou debatu.
K tvé básni. Začátek až k té problemě je takový černě semišový hutný a chlupatý, jak plíseň ve starém gramofonu. Opravdu velice vydařený. Problema probíjí je příliš explicitní (kdybych já věděl, jak se ta figura jmenuje, prostě žě to začíná na stejná písmena...), zní trochu těžkopádně. Pak se ještě poněkud vrátíš do hry tím tichoulince. Ale pak to zakončíš značně umělými displeji a tak. Už to prostě nesplývá ani jazykově, ani intelektuálně. Závěr negraduje, ale mizí v krabici od bot. Máš to strukturně propracované, ale chybí tomu život, což se ale projeví až v tom závěru. Skoro bych chtěl dodat: Dříve jsem taky psával takhle přetíženě, ale už jsem z toho vyrost.
Hezký večer.
S pozdravem OŘ
A co bych si nehrál, ostatně dá se tu dělat něco jiného?
Kolik ti je let není pro hodnocení váhy tvých soudů tolik podstatné, jako povaha důvodů, jež tě k nim vedou.
Ke tvé zvědavosti: Počítače máme doma tři, obestavěný knihovnami je jen jeden z nich, HTPC v obýváku - občas z něj také píšu, jako včera... mezi žehlením, sledováním TV a popíjením bílého vína.
K tvým postřehům: Zřejmě máš na mysli aliteraci... trochu si nevím rady se slovem explicitní (výslovný, přímý, jasný, zřetelný; otevřeně, přímo vyjádřený) - explicitní ti připadá její užití??? Pokud ano proč a co je na tom špatného? resp. kdy je podle tebe užití aliterace explicitní a kdy ne? Každopádně mohu říci, že eufonický efekt je v tomto obratu druhotný a podvědomý; pokud si dobře vzpomínám, šel jsem tam tehdá po významu, nikoli po zvuku. Možná tomu nebudeš věřit, ale hromadění podobných hlásek se mi v mých textech mnohdy děje samovolně. A nejen mně. Co se týče ostatního, stále mne seznamuješ se svými dojmy z textu (a nic proti nim), ale omezuješ se na pouhá konstatování. Je asi dobře, že je rozvíjíš, mohu se v nich díky tomu o něco málo lépe orientovat, ovšem pro jejich relevanci bych potřeboval víc než tvrzení. Tímhle způsobem můžeš říct o jakémkoli textu nezávazně cokoli.
Z nepřítomnosti | Žaltář | Freestyler | Linka 234 | Ponorná řeka