Svěřuji se hvězdám
co noc co noc vycházejí
a na obloze záři
že štěstí své já neznám
že pochopení své hledám.
Však stále marná sneha je to.
Co na mě je tak zlého.
Svěřuji se stromům co historie jsou znalí,
ať slabost má se změní, ať jsem jak kdysi štastný.
Chtěl bych se svěřit každému
každé neznámé tváři
jenž potkávám den po dni
však odvaha k tomu kroku mi schází
Svěřil bych se rád komukoliv z lidí
kdo by mě pochopil jak muj duch se cítí.
Svěřuji se sobě,
ten děj však nemá zažatku ani konce.
Svěřuji se tobe,
krásné mocné slunce
Hodnocení:0.67 (celkem: 2, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Básně, co čtu postupně, autore, jsou opravdu záporného charakteru a chtěli by protkát i něčím pozitivním. Ale když to nejde, tak se to lámat přes kolínko nemá. Každá báseň má-li být, musí spatřit světlo světa...
Plačící nebe | Poezie | Dilema | Lež | Žal se vraci ze slepé koleje