V záplavě světla zírám
na absolutní tmu,
kde autíčko na ovládání
naráží do zdi, jak šílené.
Jelení lůj svírám,
rybička chcípla,
tlačím jí ke dnu.
Kdo mi do hlavy vtloukl
stupidní sen,
tu myšlenku
= vdávání?
Žmoulám skývu mezi zuby,
ptám se, zda jsem skromná,
nebo je to jenom hra,
které nikdo nerozumí,
ve kterém prý žiju století?
V záplavě absolutní tmy
zírám z okna na reliéf,
nechci být vězeň dneška,
dnešní doby,
ten promarněný čas,
co čeká, než se narodím?
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Přestože styl není úplně mým šálkem čaje a musela jsem si to číst několikrát, nemůžu říct nic než dobré...
"ptám se, zda jsem skromná,
nebo je to jenom hra,
které nikdo nerozumí," tohle se mi líbí možná nejvíc... je to nejosobnější? asi...
Zpívánka tichých myšek a lstivých kocourů | Popelka | K zemi! | F20.0 | Májová