Působí na mě trošku jako boj. Bojuješ s tím, co chceš vyjádřit. A co se tak úporně brání slovům. Není to boj se slovy (se slovy to zápasí jiní). Je to boj na slovy proti nesdělitelnému. A nutno uznat - bojuješ statečně!
Tak ještě třeba kousek...
Spánky nevěst, ti plavci bledí - hvězdy.
Asi jsem kapku na kordy s klišé, pořád se volá po něčem novém.Copak si i jiní nevěstu nepospojí s bílou?Bílou si zas se světlem, a kdyby přece ne, na slzy světla ozvěny, věští staršími dny... a mlha jim nesluší, kdopak na hvězdy hledí, když nejsou vidět?
Spánky jsou hononyma.Spánek, jako odpočinek, spánek jako část hlavy.Jsou to dvě básně v jedné.Jedna o hvězdách, druhá o nevěstách.
Nejdřív je třeba přečíst tu o hvězdách.Jde o to uchopit správně obraz, či metaforu.Vím, že to není jednoduché čtení, ale právě tohle je ta poezie, která je ze mně ta nejnitěrnější.Za slůvka s poděkováním.
Básnické domy lidí budoucnosti | K mrtvým hlasům | kornouty od šejkspíra | v tom létě které teprve přijde | Spánky nevěst