Víš - on West má pravdu, tutovka - ale... mně se to zalíbilo tak, jak jak je to napsané bezu příkras, bez úcty k formě a přesto je v tom kus poezie, dokonce takové, která se jen tak nevrací: kouzlo bezprostřednosti, na které člověk vzpomíná, když měsíc už ani nenapadne, aby se nafukoval podle množství vypitéo krabičáku. Odpustím ti i velké prohřešky proti rytmické stavbě.
Co nadělám? dneska jsem to přečetl ještě jednou a dal bych tu 5 znovu. snad i ta aluze tuku na pečení, atmosféra, vzpomínka (taky jsem občas ujel, ne sice v heráku - ten ještě byl v plenkách - ale ve víně, slivovici... to jo). Pocit - ne rozbor...
Tak to já zase ohodnotím rád. Na nějakou formu s dovolením se.e pes, impresionistům se taky vysmívali, že jejich obrazy jsou matlanice. A tohle je čistá imprese. A hlavní idea? Pocit! Byl jsem tam v tu správnou chvíli v tom správnym rozpoložení. A zažil jsem něco zázračnýho co se nebude jenom tak opakovat. Já dávám za tohle dílko čistou pětku!
U Tebe je krabičák - víno? Ano já vím, je to krabicové víno, ale do vína to má daleko. Bohužel pro mě opět ne, u mě to postrádá jakoukoliv formu a hlavní ideu.
Nehodnotím.
Srab | Samota postele | Popíjení s Přemkem... | Nic | ***