Slzavé údolí

Žárlím? Nežárlím? Miluju? Nenávidím? Vzpomínám? Zapomínám? Chybí mi? Je mi lhostejný?


Autor: Kris Vaňková , 23.7.2009, Básně

  

Mezi námi běžně k vidu,
předkládá se denně lidu,
bez strachu, co zase spáchá,
bez iluzí,
už se smráká...

Zpytování svědomí
co každou nocí přichází.
Prší, vítr ulomí,
tu větev, co ti neschází.
Ať už déšť mě nechá být,
do hlavy mi zase lije
myšlenky jak utopit
duhu, která slzy pije.

Barvy žalu z duhy stírám,
leč jsou bledé jako já,
bez života neumírám,
umírá jen hrdost má?
Strach a radost v jednom dechu,
smyslnost, co nemá cíl,
déšť se skrývá v lesním mechu,
ty zas v tom, cos pro mě byl.

Zkušenost, či pokoření,
obojí mě obchází,
otazník, jak je či není,
starost, zdroje nesnází.
Nesnáze jsou oblaka
a slzy déšť, co shůry mává

a ty jsi jako moje duha,
barevná
ale přec
tmavá...

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 41x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4.2
(celkem: 21, počet hlasujících: 5)