Slečna Ironie

Nemám potřebu se nějak zviditelňovat od doby, co jsem uměla psát =) Jen jsem se zamyslela nad sama sebou a nad tím, jak jsem se rozhodla uvažovat. O tom, jak to vidí jiní a jak se mi to nedaří. Zamyšlení při ležení v temném pokoji.


Autor: Kris Vaňková , 21.9.2011, Básně

  

Mé jméno je slečna Ironie,
mladá dáma, co dlouho nepřežije.
Sirotek, co píseň píská,
odhání, někdy si stýská.

Když jí mozek řekne - STŮJ,
srdce dál však pluje.
Okřikne jej.
FUJ.
A pak už nelituje.

Vězeň,
co byl kdysi v cele,
na smrt souzen sebou sám,
s nadsázkou řve: MÁM SE SKVĚLE!
TEĎ MĚ TOTIŽ ŽIVÍ KLAM!


Mé jméno je slečna Ironie:
ta co kvete?
Nebo ta co hnije?

Zlato? Stříbro? Nebo jímka hnoje?
Jak má dýchat? Sama neví, kdo je.
Když jí sundá brýle jedno probuzení,
jak teď poznat co JE a co NENÍ?


Pravidla velí - přežít - bez bolesti.
A co tvrdí jiní? Kašlat. TY máš štěstí.

Tvoje jméno je SLEČNA IRONIE.

(když jsem mrtvá, kdo to za mě žije?)

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 38x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4.67
(celkem: 14, počet hlasujících: 3)