šílenství

Má právo člověk ulítnout? A když ano, měl by litovat? Já nelitují.. jen přemýšlím...


Autor: pecok, 17.3.2009, Básně

  

Oblohou se střídala různá souhvězdí,
noc krásně hřála, tomu se neodolává.
Pořád chtěl brouzdat noci temnou, zákoutí prohlížet,
ona mu chtěla snad…..možná……… vyhovět?
Bláznivý nápad dostala, rychle se rozutíkala.
Prohlédli si temná zákoutí cest,
hvězdami se nechali vést.
Začali cítit teplo i chlad,
najednou oheň začal plát.
Ústa k ústům se přiblížila,
pocity strachu se v nich mísila.
Už nebylo úniku, už nešlo se vzdálit,
krásy polibku se nedalo šálit.
Pak už snad nepřemýšleli,
všechno rychle míjeli,
u lavičky se zastavit museli.
Smíšené pocity potlačovali,
pokračovat, ale nehodlali.
Bránilo jim prostě všechno,
dobře to věděli, proto v zamýšlení odcházeli.
Ticho před bouři se udělalo,
pocity vyprovokovalo.
Ta cesta ticha proměnila se v bouři,
nešlo nic zastavit, prostě přišel ten okamžik…..
Smích, vášeň, zvědavost,
provokace možná i touha?
Prošla jejich těly…… hm, zase odcházeli?
Bouře se uklidnila…….. oheň dohasínal……..
Zůstal jen otazník.
Co vlastně bude se dít…?

Hodnocení: 1.67
(celkem: 5, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 28x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>