Sbohem nepovím!

Dnešní krátké zamyšlení.Máte nějaký důvod, proč si na někoho, koho jste kdysi milovali, jenom tak vzpomenete, přemýšlíte nad tím, proč jste jej milovali, co jste od něj čekali a proč to skončilo tak, že se sobě vyhýbáte? Zjistíte, že o něj máte strach...


Autor: Kris Vaňková , 10.6.2009, Básně

  

Vždy, když ráno vstáváš, já zůstanu spát,
vždy, když někam jdeš, tak necháváš mě stát,
a celý den Ty spíš a v noci ožíváš,
já chci být Tvojí tmou,
v které přežíváš.

Vždy, když na mě voláš, já Tě neslyším,
vždy, když tajíš dech, já sotva vydržím,
vždy, když k zemi padáš a žalmy předčítáš,
chci být Tvou záchranou,
vždy když klopýtáš.

Když nemohl jsi dál a byls na kraji sil,
jako vždycky ten, kdo mě vyděsil,
já četla vše, co skrýváš pod svým obalem,
i tak jsem za ten rok
padla z kola ven.

Když na hlavě jsi stál, mohla jsem se smát,
věčně o Tvůj pád nechci se už bát,
to, co věčně skrýváš, už se nedovím,
tak na konci těch slok,
sbohem nepovím!

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 3.67
(celkem: 11, počet hlasujících: 3)