Mě to příjde klasický Egon. Líbí se mi ta nevyrovnanost. Místa svatá i nepodařená. Nalepená jako koláž do jedné básně. Jenomže to je přesně to, co je potřeba. Když budeš psát tak nějak souměrně a strojeně, tak se stejně nikam nedostaneš. Ale když budeš takhle blicat a hrát vabank, tak to třeba někam dotáhneš. Paměti vyhřezlé podetl. A další. Hezké rýmy, nápadité. Ale i dětská místa: do teplých krajin odlétl. Ale ono to vychází asi ze způsobu, jakým stavíš. Zajímala by mě tvoje básnická dílnička, jak vypadá
Díky za Tvůj názor,
... a vím to jak tu znovu se opakující otázku - zda psát sám pro sebe nebo pro nějaký ("umělěcký"?) pustup, cíl. Pro mě za mě, rád bych to skloubil, psal tak aby mě to těšilo ale taky to nebylo zadarmo. Píši z pocitů a nálad, ačkoli poslední dobou zkouším sám v sobě vyvolat určité pocity, jiné pohledy na svět. Doufám, že to bude pokračovat. Chystám se jít dál. Objevování nových cest mám rád. I za cenu, že si sem tam natluču hlavu anebo nos.
Čekal jsem, že se trošku rozhovoříš o té své dílničce a tys to vlastně udělal Je dobře, když věci nejsou zadarmo. Všechno, co za něco stojí, něco stojí
někdy naviděnou
Zdar Egone, ou, ou, ou.
Tohle jakoby jsi ani nebyl Ty. Je to opravdu zajímavé čtivo. No, prostě je to jiné, než jsem od Tebe zvyklý, ale to až tak nevadí... Jen ... jaké z toho tedy plyne resumé?
Co ze života zbyde | Koňská elegie | Zadávit sebekus | Zelený čtvrtek | Po bouři