ReKapitulace

Pro Schrödera. *Historicky desátá básnička, co jsem napsala kvůli němu.* A miluju ho. A je mi U PRDELE, co si o tom myslí on, je mi fuk, že mě nemiluje, holt mě to musí naučit přežít.


Autor: Kris Vaňková , 26.12.2008, Básně

  

Nauč mě koukat, ty víš jak…
pozoruj zrcadlo pro ten pohled,
nikdy má slova nezapomeň.
Ten Tvůj zpropadený zrak,
jednou je chladný, jako led,
jindy září, jako oheň.

Nauč mě mlčet, ať mlčím i já.
Nemlčím! Je mi to líto…
je strašné být jen neustále upřímná,
říkat to, co zůstat má skryto.

Nauč mě přehlížet, ať přehlížím i já,
nauč mě nevidět, neslyšet, necítit,
sama to neumí, blázen bláznivá!
Snaží se politou svíčku rozsvítit.

Nauč mě žít, ať žiju i já,
nauč mě brát to, co brát smím.
Ať neberu to, na co mám čas,
ať kouzelnou pravdu nepřičtu lžím.

Pořád mám tušení,
že tolik málo
moje fráze vypráví,
To, co se mi stalo…
Umělecké nadšení skoro vyprchalo,
už nemůžu dál.
Už brzy zprůhlední,
desátá, POSLEDNÍ.

Nauč mě pochopit realitu,
nedoufat v lásku
ze soucitu

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4.75
(celkem: 19, počet hlasujících: 4)