Jako v mlze se mi zdáš,
unikáš a krůpěj mění se v pláč,
trpěl jsem syndromem futurismu,
teď bych nejradši minulost vrátil,
krásnou dobu pohodlných nocí,
zas cítit vůni tvé kůže,
cítit že já jsem tvůj a ty jsi má,
opět žít melancholií všech těch nocí,
být klidně jen tvým stínem,
ale být s tebou ...
Shodil jsem masku,
zbyl jen obnažený masochista,
opakující si denně přestaň milovat,
takový realista snílek,
občas bot občas bos,
momentálně umírající,
vím, že vše je pryč,
byl jsem pitomec, debil, idiot a tak dál,
a tys mi proklouzla mezi roztřesenými prsty,
ty, má průhledná vzpomínko ...
Hodnocení:2.33 (celkem: 35, počet hlasujících: 15)
Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Beze smyslu | Jitro | Bij ho! | Múza | Popelín