Do dáli povídám
poslední provinění,
svou duši zpovídám
k nalezení.
Nevidím v dáli zář,
nevidím ani popel viny,
byl jsem a nebyl lhář,
z lásky činy.
Nebylo objetí,
hřejivé jako paprsek blaha,
v prohraném zaujetí,
byla umučena snaha.
Po jednom ohlédnutí,
do mysli vkrádá se smutek,
v myšlenkách shlédnutí,
přetrval onen smutný skutek..
Byla jsi darem štěstí,
světlem na rozcestí,
bylas mou múzou krásna,
já Tvou půlkou blázna.
Ticho zní ozvěnou,
provolám tvé jméno davem,
jako dřív zasněnou,
jsem s Tebou svých smyslů zbaven.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pozor na gramatickou chybu v třetím verši - hned na začátku vyruší...
Některé verše rozhází rytmus - "přetrval onen smutný skutek..", "jsem s Tebou svých smyslů zbaven."
Některé verše pěkné...
Míň.. | Alkohol | Kopírákov | Mámení | Stříbrná