před bouří

archív - 29.8.2008 - teď málinko "překopaná"


Autor: LadyLoba , 21.5.2009, Básně

  

V hrozivém tichu - mraky se sbírají
napětí stoupá - před bouří,
stačí jen málo,
jen jeden šťouch mě dělí,
by nervy-blesky vybouchly.

A tak se raději setkání straním,
bych nezranila nikoho
a modlím se - bych zvládla to.

Neb tuším, raději nevím,
co vše by se mohlo stát
kdyby se komukoliv
třeba i nevinně povedlo
uvolnit ty síly - bouři rozpoutat.

Pak bych se mohla jen smutně dívat
(jako by běžel před očima film),
jak loutka na vlně běsu
v nejděsivějším ze všech snů.

Žel kdybych se teď nedovedla sama ustát,
pak neznala bych
v té chvíli bratra – nikoho,
sekala bych do všech a do všeho.

Nediv se člověče,
že alespoň zkouším
mít se pod kontrolou,
neb myslíš, že bych
opravdu chtěla ublížit?

Dřív než dáš mi,
dobře míněnou radu,
neb mě za to hned odsoudíš,
zkus si jen jednou,
v mém těle,
v té chemii před bouří,
zkus si jen jednou v mé koži žít ...

Když nemáš dost síly,
a ani já ti nevěřím,
tak běž
raději se někam schovat...

Já žel se musím,
pro sebe i pro okolí,
dál sama ochraňovat.

Však věř mi, když říkám:
Nechci ubližovat!

A tak se zkouším
mantrami, zpěvem uzemnit
a zdá se, že je to
docela dobrý trik.

A raději dál volím ústraní
víš, (jestli) slabý jsi,
tak raději vypadni!

V cyklech se vrací
to temné období
(co na tom, že vím,
že má svůj význam),
kdy s nadějí čekám na ten zlom
až první kapky zašumí
a v tom momentě "krotká som“

Někdy je slejvák, někdy mrholí,
však s deštěm přijde
i pocit úlevy.

Zas staré odumřelé
odplaví se pryč
a začne fáze obnovy.

Kdo by to chtěl ustát, pochopit?

Proč ještě stále
živím naději,
že by chtěl někdo
přesto všechno
se mnou žít ...

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)