zveřejněno 7 790 literárních děl registrováno 1 801 autorů
Často má mlčící tvář výmluvná slova i hlas.
Ovidius >>
S hlínou hrajeme si
na písečku sobě vlastním
prsty prosíváme
taháme za nitky
poslední zbytky
naděje a snění
zbyde jen černota
a zbytky prázdnoty
kruté je následné rozednění
...
špinavými prsty pročísnu si vlasy
přemýšlím nad celu tou spouští,
co asi z toho máme, no co asi
prsty v křeči, které náš svět rdousí
a nemohou přestat
dokud poslední zbytky krásného snění
nevzejdou do věčného
zapomění
...
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli)
Hodnocení: 4
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
ta první část se ti opravdu povedla, ta druhá už mě tak nepřesvědčila ,)
ahoj.píšeš jenom o lásce,nebo pranýřuješ společnost,ta se po tvých kočkách jen klepe v koutě a říká si,že už bude lepší.básně o lásce ti věřím víc,no o lásce...to je furt jak vás někdo opustil a jak se bráníte usměvům,páč život pro vás končí,ale každou minutou už... ale ještě jsi neřekla poslední slovo,vid?
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Proč je to tak těžké | Proč je to tak těžké? | Stejně to není definitivní | Kdo ví... | Svobodná atmosféra
Klíčová slova
snění | naposled | píseček | naděje | cesty