Poslední hvězda
Až zhasne poslední hvězda, začnu se bát, že nenajdu cestu zpátky do náručí...
Autor: Tomáš Zdechovský
,
2.6.2009,
Básně
Až zhasne poslední hvězda,
začnu se bát,
že nenajdu cestu zpátky do náručí
kde dříve rostly hrdě topoly.
Až vyhasne obrys měsíce,
kterým jsem sekal chmury denní,
pomodlím se ve skalách
radostné žalozpěvy Malého prince.
A až slunce
přestane mi říkat pane
a můj chlad bude v hlíně červy vábit
smoč své oči v moři solném
a nech mě stát se
Tvou poslední hvězdou.
začnu se bát,
že nenajdu cestu zpátky do náručí
kde dříve rostly hrdě topoly.
Až vyhasne obrys měsíce,
kterým jsem sekal chmury denní,
pomodlím se ve skalách
radostné žalozpěvy Malého prince.
A až slunce
přestane mi říkat pane
a můj chlad bude v hlíně červy vábit
smoč své oči v moři solném
a nech mě stát se
Tvou poslední hvězdou.
Hodnocení: 5
(celkem: 40, počet hlasujících: 8)
(celkem: 40, počet hlasujících: 8)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Já mám ráda tyhle hvězdné básně, když do nich autor přináší nšco nového. Jen by mě zajímalo, jestli mají topoly nějaký zvláštní význam
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Nasírací báseň | Bezmoc | Poznání sebe sama | Střepy plné krve | Vysočina