Pomník neznámého vojína

Absurdním pohledem...


Autor: J.T. K. von Rosendorf zu Grunwald, 14.10.2009, Básně

  

Na poušti v řece jsem tonul
K davům duší křičel jsem
Vítr vzduchem černý písek dul
Nesl vzduchem poslední můj sten

Na palubě lodi zasypával mne písek
Já napínal plachty v bezvětří
Na zádech cítím bůžka smrti dech
Usínám a o své smrti sním.

Na kulatou pyramidu klesám vzhůru
A smrti dávám svoji lásku
Po čtyřech přesto vzpřímen jdu
Přes oči odmítám pásku

Střelci či spíše kati beze zbraní
Smrt brousek má leč sama je bez kosy
Soud označil pravdu za lhaní
Popraven jsem za úsvitu přesně o půlnoci

Nakonec bujaré veselí ukládá mne do rakve
V epesní mohylu neoznačenou jménem
A smrt dál radostnou pouť jde
Se západem slunce začal nový den….

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 5
(celkem: 10, počet hlasujících: 2)