pokoj č.202

ahoj,je to zajímavý číst a já si myslím, že většina věčnejch dětí tady přesně tohle o sobě chce slyšet.nedávno sem tady četl něco v tom smyslu,že básník je člověk,který vidí věci jaké opravdu jsou,jako že on jediný prostoupí do podstaty věci jako takové,no,jenže mám pocit,že na věci které se ten básník snaží se žílou na čele opsat ostatním básníkům existuje zhruba padesát tisíc krátkejch definicí,stokrát zábavnějších,plnějších života hozenejch jen tak od stolu,ke kterému ti mladí a tolik klidní nikdy nepřisednou,protože píší básničky.trochu jsem se ztratil,vlastně ti chci poděkovat...