Co honí se ti hlavou
když vidíš je
bezmocné trosky
jak proti proudu plavou
beznadějné romantiky
s duší rozervanou
když snaží se ti schovat
nejen před pohledy
když snaží se ti prodat
kousek své pýchy.
A když na mostě je vidíš stát
jak si myslí že jsou vážní
zaprodané rebely
se zbytky věčné oddanosti
a v rukou starý blok
prosycený vášní.
Neznají lásku
a neznají hněv
jako věční poetové
vidí jen masku
a přemítají o tom
že jsou jiní
domýšliví
a sniví...
Hodnocení:2.5 (celkem: 5, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 33x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Když...když...když...
Jako by jsi cíleně vrstvila na obraz barvu, ale pořád se ti nedařilo namalovat to, co chceš.
Zdá se mi to lehce jednostranný pohled. Neznají lásku
a neznají hněv
jako věční poetové
Tuhle pasáž nějak neberu. Uvědomuješ si, (aspoň mému čtenáři to tak přijde) že ono "jako" kazí vše? Neznají a neznají? Jsou prázdní?
Celá báseň mi přijde jako snaha charakterizovat něco, o čem člověk jen slyšel, nebo si spíše myslí, že to tak je.
Napsala by jsi stejnou charakteristiku i na třeba beat generation?
Je to obraz, který se mi nelíbí, protože je středoproudý a všední. Bez hloubky barev.
působí na mě naprosto opačně, než na již zde dnes hodnotící
nelíbí se mi
postrádám skromost
snad chápu, co jsi chtěla sdělit, ale dle mého se to nepovedlo.
Končím - s tebou | Oheň - (oh)něm | Od té doby | Spolu | Někde ...