Svět tu vždy byl
stále je tu
od věků plný víl
odedávna zemí poetů.
V autobusech, na lavičkách
ve městech, na lodích i krách
básníci poblouznění
myslí plují na vlnách.
Éter protkali miliony slůvek
spojují je, křičí do ticha
mezi nimi sednou na ostrůvek
a realita... to se jich nedotýká.
Hodnocení: 4
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Co je poezie jsme tu už jednou rozebírali, ale nechtěla bych se k tomu vracet... ať si v ní každý vidí, co chce - realitu, surrealitu, sousrealitu, či sansrealitu, hlavně, když má v sobě ... šok
Svět víl, jsi šťastný člověk, jestli je vidíš
kvalitní komentář (0)
Svět víl, jsi šťastný člověk, jestli je vidíškvalitní komentář (0)
To jistě ano. Ale právě básníci mohou kráčí jako jedni z nejvíce po tenkém ledě mezi realitou a fantastičnem. Samosřejmě že básníci stojí pevně nohama na zemi, o tom žádná.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Tak myslím, že téměř každého básníka se do velké míry právě realita týká. Často ji zaznamenává. První sloka se mi nelíbí.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Báseň Večerní | Ty mě jedu, já jedu tobě | Dromedárova duše | Pohled blázna | Co zbude nám?