Je podzim a dny chladné jsou
a malíř chodí krajinou.
Ten, co chodí podzim každý,
chodí dnes a bude navždy.
Pěšinou lesní vždy jen chodí
a své barvy s sebou vodí.
Kudy chodí, tudy čaruje,
své obrazy pestré maluje.
Vítr na zvonky zvoní
a vůně krajem provoní.
A dřív než napočítáš pět,
ve vzduchu cítíš každý květ.
Sto je vůní ze sta květů,
sto je barev ze sta světů.
Každý les a každá louka,
každá stráň, kde vítr fouká.
Každý je tím světem svým,
je vesmírem svým bezedným.
Každá duše má svou vůni
a má svých citů mnoho tůní.
Má svých citů jako vody-
do deště i do pohody.
Má svou barvu podzimní
a má své kouty intimní.
Svou barvu má dle nálady-
pro romance i balady.
Ty skrýše má pro srdce své
a jeho touhy bláhové.
Pro jeho touhy bláhové,
jež mají chudí i králové.
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Muž do deště | Neopustím tě | Loučení | Modrá | Krutě!