Zástupy stromů a podzimní barvy listí,
do tváře mi naděj vkreslí.
Jak z barevného románu,
já kráčím lesem po ránu.
Zastavím se v prostřed cesty,
kde do srdce mi slunce kreslí
a já v úsměvu a naději,
ve vlnách šumění,
usmívám se na chvilku,
s myšlenkou na tvoji vzpomínku.
Hodnocení:4 (celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ticho | Vězeň | Navždy | Klaun | Labyrint