Podkroví

V podkroví se mihl jas,
dokola kapky zpod Tvých řas,
na zemi kniha, jak má se žít,
tak vyslov díky za svou čest,
když vděk Tvůj je zaťatá pěst,
však za ni máš to, co chceš mít.

Samota je vzácný dar,
přátele snad čert Ti vzal,
v které části Tvého těla spí?
Když probudí se, chceš se ptát
proč chceš brečet, proč chceš řvát,
ale na ostatní ďáblové jsou zlí.

Pro radost Tvých andělů
jeden z lidských údělů
v Tvé hlavě ničí cit, je bláznivý,
a co Ti srdce napoví?
Všechno jsou jen bláboly,
Tvá slova se Ti tolik protiví.

Rady, že jen stačí chtít
s vůlí všeho docílit,
od Tebe jsou denně řečeny,
tak proč cynicky se smát?
Když někdo řekne: Mám tě rád,
tak z očí šlehají Ti plameny.

Z jedné strany velký vděk,
z druhé přebíjí jej vztek,
nikdo nemá srdce z kamene.
Každý, kdo Ti kdysi lál,
na Tvůj kámen spoléhal,
dnes zbavuješ se toho břemene.