Nevěsta je prý němá.
Němá, co práva nemá,
jen vzdorné oči dítěte,
zakryté černým bonetem.
A krom té divné krásy
jen klavír přivezla si,
déšť, co jí tančí v mašlení
a na rtech věčné mlčení.
Němá jsi, paní, zdá se...
Klavír, co byl tvým hlasem,
teď vídáš jenom z povzdálí
- za půdu mi ho prodali.
Mlčí a spí v mém domě,
jak srdce neoblomné.
Co dáš, má paní bez hlesu
za každou jednu klávesu?
Strpíš mi pohled pouhý,
pak dotek, plný touhy ...
tvá bílá šíje labutí
mě v prachu klečet přinutí!
Však komu jsi to věrná?
Klávesy - bílá, černá...
zůstaneš se mnou do rána
jen kvůli tónům piána?!
A já chtěl tvoje chtění,
tvou lásku, rozechvění
- teď mám jen obchod s vášněmi
a tvoje prádlo na zemi.
Prohrál jsem, němá paní,
a sklidil pohrdání.
Vrátím ti hlas tvůj, jeho cit.
Můžeš...
Proč nechceš odejít?
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Jo, už se pamatuju...oživil jsem si paměť na YoTu. Tvůj kousek mi něčím vzdáleně připomíná Hrubínovu Romanci pro křídlovku...I když je (i film) dějově úplně jiný. Jsi dobrá.
Srdce | Noční | Bolavá | Křídla | Motýl