Ve větvích staletého dubu
Pavouk si přede svou pavučinu
A na vláknech jeho sítě
Ulpívají měsíční paprsky.
Kousky stříbrné záře v síti,
jenž se třpytí jako perla rosy
na stéble trávy nad ránem.
Jako jediná hvězda na noční obloze
v mezeře mezi černými mraky.
Leskne se jako krůpěj potu
na čele Atlasa, který na bedrech
nese tíhu celé Země.
Kapka slané vody ve vlasech mořské víly
sedící na skalách mořského břehu,
o nějž se s hukotem tříští příboj.
Perla s kapky deště na krku víly,
jenž hladí palouk uprostřed lesa bosou nohou.
A také slza, jenž mi kane po tváři
poté, cos mi řekla, že už mě nechceš znát.
Hodnocení:1.33 (celkem: 4, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pavučina | Tma | Krásy kruté zimy | Tvé štěstí | Modrá