Osud se sklání
nad prázdnou hlavní,
co právě teď vystřelila.
Dým ještě stoupá
A horká krev stéká
Po tváři z hlavy ven dírou.
Mozek na dlani
A zemřel bez ptaní,
Zda-li zemřít směl.
Krev pomalu tmavne,
Bylo to správné,
Vzít život sám sobě?
Našli ho k ránu
A na něm černou vránu
Okusujíc ucho jeho.
Matka, ta plakala, slzy jí tekly,
S otcem v objetí k mrtvole klekly.
Proč musel jejich syn zrovna to být?
Proč kulka, ta malá věc,
Zavřela úzkou klec,
Jež jeho životem byla nazývána?
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Šum černých křídel | Má drahá lípo | Zlý sen... | Žárovka | Ve smíru