Na krkově za úplňku, není slyšet živý hlas,
jen šum trávy, praskot svící...
a kroky mezi hroby.
Kroky tiché, kroky smělé-za kroky se skrývá
vrah!
Každou noc už dlouhé doby,
víří vzduchem hvězdný prach.
Zastaví se na těch místech, viděl jsem to,
kde leží jeho oběti,
sedne si zde, zachechtá se,
já noc jsem musel probdíti.
Hadry staré z něho vlají,
pod svým vousem jizvy tají,
z rukou jeho stéká krev,
třímá pevně sekeru,
z očí čiší smrt a hněv,
ústa v ustrnulém šklebu...
Pak k ránu vrací se ke svému rovu,
zbraň tu táhne za sebou,
a skládá hlavu k spánku znovu,
v dobu sto let neměnnou.
Hodnocení:0.5 (celkem: 2, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Divadlo | A blázen řekl... | Sen | Příteli | Tiše