Je možno brát můj komentář jen jako důsledek zahořklé závisti, že Ty publikuješ a já píšu do šuplíku. Jenže po všech těch chválách budu já nechvalný.
Čistě přísně logicky jazykově vzato válčím hned s první větou:
které tlumí dech
a berou hodiny života
Kdo, co tlumí dech? V úvahu připadají místa (ovšem, pak by muselo být která, že...), líbání, zalíbení, i dech. Jelikož vzhledem k šestému pádu musí být líbání v čísle jednotném, je vyřezano vzhledem k berou. Tedy zbývá už jen zalíbení (pokud jsou množná), nebo konečně až ty rty. Jenomže si představ, jako strastiplnou cestu jsem musel projít, abych zpětně dorazil k tomu, že rty tlumí dech a že berou hodiny života. Jo jo. Nechci číst básně jako cvičení gramatiky, ale na druhou stranu mám-li číst i to, co je psáno za pouhou gramatikou, za pouhými větami, pak v první řadě potřebuji umět nějak srozumitelně přečíst ty věty, že. Nadpřirozené předpokládá přirozené...
Tečka.
No a druhé části jsou to hříchy zatracení. Co to, Tome prosímtě je? Vztah takto mezi slovy vytvořený je jaksi neutrální a jaksi povšechný. Myslíš hříchy vedoucí k zatracení? Či hříchy vycházející z mého prokletí (expresivně zatracení) být člověkem? Nebo snad opravdu chceš jen souřadné spojení. po kouscích hříchy A zatracení?
Chápu mnohoznačnost. Respektive jsem ji ochoten v básních akceptovat, byť ze samého svého principu jde proti logice vyjádření a definitivnosti řečeného (Což, pro mě vzhledem k tomu, že nechci mluvit jen tak po větru a do větru, základní předpoklad dobré poezie), chápu mnohoznačnost a jistou míru nedourčenosti. Ovšem pouze na straně čtenářově.
Tady bohužel vnímám ještě jistou nedourčenost na straně Tvé.
Dlouho jsi nic neokomentovala a nepublikovala elenyss, proto díky za Tvé slova i za slova a hodnocení všech, kteří na sebe nechali půobit doteky rtů s prosbou o odpuštění
Máš dar řeči,slušně vychovaný,to se to jinak hřeší, když si to s Bohem dopředu vyříkáš.Jenže on z ráje vyhnal Adama s Evou myslíš,že Tomáše ušetří?Báseň se mi líbí i ta pokora,která je dnes tak vzácná.
Rty se mi drolí, když si předčítám báseň nahlas. Odpusť mým rtům Tome. Nejsem hoden vyslovit ani potěšení z četby. Odpusť mým rtům Tome. Skrze zuby derou se slova chvály, však zaniknou v polibku. Odpusť mým rtům Tome.
Naslouchej mi | Křičet, zvracet a emigrovat | Chvilka milostné poezie | U nemocničního lůžka | Rozchod