Odporu vzdor?

Všechno se dá vsugerovat, i cit. Jenže někde ještě hoří. Buďme ledovými královnami, buď jej necháme vyhasnout, nebo roztajeme...


Autor: Kris Vaňková , 10.6.2009, Básně

  

Hlas, co slyšíš
v kapkách deště,
křičí: "Chci tě!
Zase... Ještě!"

Dotek, cítíš
na svém čele,
šepot: "Ahoj,
měj se skvěle."

Křik, co slyšíš,
ptá se: "Proč?"
Místo vody
ocet stoč.

Hlas, co koktá,
trhá nit.
Mohlas mít,
a musíš chtít.

Bolest v očích,
jeho zbraň.
Chceš tu bolest?
Tak se braň.

Hrdost, která
kdysi byla,
není,
jen se pomýlila.

Křídla, které
vzlétly dolů,
napříš strachu,
napříč bolu

a hlas, co slyší
při tom vzletu:

Nechci tě!
Já...
se jen pletu!

Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 3.75
(celkem: 15, počet hlasujících: 4)