zveřejněno 7 790 literárních děl registrováno 1 801 autorů
Umění, které není vzrušující, je pouhé řemeslo.
Towen Frank >>
Odporu vzdor?
Všechno se dá vsugerovat, i cit. Jenže někde ještě hoří. Buďme ledovými královnami, buď jej necháme vyhasnout, nebo roztajeme...
Autor: Kris Vaňková
10. 6. 2009, Básně
Hlas, co slyšíš
v kapkách deště,
křičí: "Chci tě!
Zase... Ještě!"
Dotek, cítíš
na svém čele,
šepot: "Ahoj,
měj se skvěle."
Křik, co slyšíš,
ptá se: "Proč?"
Místo vody
ocet stoč.
Hlas, co koktá,
trhá nit.
Mohlas mít,
a musíš chtít.
Bolest v očích,
jeho zbraň.
Chceš tu bolest?
Tak se braň.
Hrdost, která
kdysi byla,
není,
jen se pomýlila.
Křídla, které
vzlétly dolů,
napříš strachu,
napříč bolu
a hlas, co slyší
při tom vzletu:
Nechci tě!
Já...
se jen pletu!
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli)
Hodnocení: 3.75
(celkem: 15, počet hlasujících: 4)
(celkem: 15, počet hlasujících: 4)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Tea 24.6.2009, 15:36Pěkná. Sic jednoduché rýmy, má zpěvný rymus, dobře zpracované téma... pěkná. Jedna věc se mi ale příčí:
Hlas, co slyšíš
v kapkách deště,
křičí: "Chci tě!
Zase... Ještě!"
příliš mi to připomíná jednu písen od Kryštofa. Pokud to byl záměr, předem se omlouvám...
Hlas, co slyšíš
v kapkách deště,
křičí: "Chci tě!
Zase... Ještě!"
příliš mi to připomíná jednu písen od Kryštofa. Pokud to byl záměr, předem se omlouvám...
Chceš psát tučně, kurzívou nebo podtrženě? Použij BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Dušičková půlnoc | Slzavé údolí | Zpívánka tichých myšek a lstivých kocourů | Já chci štěňátko zpět... | Dětství černé Emy