zkřehl jsem těmi hodinami
kdy nemohli jsme býti sami
a prosté chtění příčin nutí
nás navzájem být k sobě krutí
jako dva hřeby v jednom krovu
držet svůj díl a stále znovu
toužit se v letmém políbení
utrhnout...padat tam, kde není
nic, nežli chuť být spolu
navzdory všemu dušebolu
vím, že se nejde urvat z bytí
tak aspoň naděje nám svítí
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
vezmu | poslední elegie | Anděl západního okna | Vij | jednou