Taky mě to ničím moc neoslovilo. Přijde mi to jako většina tvých básní - hlavně jako touha se vypsat, ale nemyslíš moc na čtenáře.
Prostě je prostě navíc.
Pocitovka. Mysli i na nás.
Já si nemůžu pomoct, ale já s vámi nesouhlasím. Vždyť každý popud na napsání básničky nebo nějaké povídky je zkušenost. Všechno doprovází pocit. Každý váš krok. A to, že píšete, to je taky tím, že mát epocit, že byste něco měli psát ... a stejně tak, jako velcí autoři, kteří jsou vám vzorem, jejichž verše čtete, opisujete si je, kdysi do svých básní dali pocit. Vypsali se z nešťastné lásky, z chyb, co přinášela doba, kde žili ... kolik básní je pocitových ... tisíce. V každé je pocit. Nejde o to napsat, je to pocitovka, mysli na nás. Jde o to se zamyslet proč je psaná, jestli je to fakt jen touha se vypsat nebo naléhavá nutnost něco říct. To, co je v té básničce, a ve spoustě ostatních ode mě, není jen pocitovka. Ani výkřik. A pokud výkřik, tak k vám, abyste přemýšleli.
Jenže tohle jsou tvoje pocity, které čtenář nemusí pochopit, nezná situaci. Já se snažím, ale nemůžu z toho vyčíst něco hlubšího, žádný obraz, co by mě jako čtenáře obohatil. A donutil vrátit se.
Jistěže je poezie o pocitech, ale když ji publikuješ, tak chceš ve čtenáři pocity vzbudit, ne jen vnucovat ty svoje. Musíš nabídnout. Neříkám, že já jsem v tomhle směru lepší, ale snažím se na tom pracovat.
Asi to neumím ani přesně vyjádřit...
Přesto ti asi dost dobře nerozumím. Jako jasné, asi to chápu, co tím myslíš, ale pořád si nějak tak stojím za svým. Den co den interpretuju na škole básničky a ani mnozí z velkých autorů mi nepřipadají mnohdy zajímaví. Jejich poezie se mě nedotkne. A to se asi stalo tobě. A mnohým dalším. Protože na jiných serverech a u některých učitelů u nás, se setkávám s jinou reakcí. Člověk si asi nikdy nevybere.
Já vím, ono záleží dost na směru, době a tak podobně. Jiný čas, jiný styl, jiná chuť. Taky se mi spousta takových nelíbí. Mám rád texty, ve kterých jsou obrazy a ze kterých si můžu něco představit, promítnout si to, dát tomu barvy a žít ten text. V tomhle textu ale vidím jen pocity a neumím je vytvarovat. Cizí pocity.
Co se týče reakcí...nevím, co studuješ a jaké jsou nároky tvých učitelů v tomhle směru, takže k tomu se vyjadřovat nebudu.
Ale sleduju, že některá má díla, která mám třeba i jinde, jsou dobře hodnocená a přitom vím, že nestojí za nic. Prostě jsou o ničem. A přesto... Tady jsou čtenáři trošku náročnější, řekl bych.
Náročnější, a teď nenarážím na tebe, ale někteří dost neomalení. Hodně lidí si tady o sobě hodně myslí a ne příliš vhodným způsobem sráží ostatní, což nejednoho známého přimělo odsud odejít. Já studuju Masarykovu univerzitu FF - český jazyk a literatura nároky jsou velké, škola hodně těžká :/
Jak říkáš, každý má nějaký svůj vkus a po tom jde ...
Já vím, sleduju to. Ale tak psát umí, to se jim musí nechat.
Ono i tak, když je kritika slušná, tak se špatně nese. Málokdo tu vydrží.
To věřím. Hodně štěstí přeji.
Zářný příklad toho co neunesl kritiku tady byl Harry Poilot. Unést kritiku a otočit ji ve svůj prospěch umí jen skuteční umělci. A to je odlišuje od zbytku amatérů a proto je takovýchto serverů potřeba. Proto se nenechte rozhodit a pište dál a lépe... A co se týká tvé básně Aaliyan, nevím co jsi tím chtěla říct a čte se mi to dost lámaně. Na báseň to podle mě ztrácí veškerý rytmus. Zkus se na to kouknout očima člověka co velice rád čte básně a nemá ani potuchy kdo jsi, tak jako já. Také jsem se tu vyléval z pocitů a hned jsem se setkal jen s nepochopením, že Vydrýsku?
Já mylsím, že i kritika musí být v rámci normy, protože, jak se tady píše, někteří to neunesou. A ani sebelepší kritik by neměl považovat za umění někomu hanit dílka. Taky píšu recenze a taky opravuju ledacos druhým lidem. A to, co si občas dovolí lidi tady, bych si nikdy nedovolila. Neříkám, že všichni. Jenže pak člověk neslyší na Poetu tolik pěkných slov, jak by se třeba hodilo. Nejde jen o to kritizovat. Jasné, neříkám, že konkrétně tahle básnička je pro okolní čtenáře pochopitelná, ale já se stavím do řad těch, co sice ano, rytmus básně a to všechno kolem musí být, ale ... není to všechno. Proto se taky vyskytuji na amatérských serverech. Až budu chtít napsat básničku pro všechny, co bude dokonale splňovat všechno, co má básnička mít, už to nebudu já. A pokud básně člověk nepíše dostatečně osobitě, tak to přehlížím. A tady je ukázka té lidské individuality a věty: Co člověk, to názor. Určitě hodlám pracovat na tom, co píšu, určitě se hodlám zlepšit, ale hodlám se zlepšit přčedevším proto, abych byla se sebou spokojená já a mohla bez pocitu viny svá díla takto obhajovat. A tak by to, dle mého názoru, měl mít každý.
Harry měl k odchodu osobní důvody, nešlo o kritiku, Bořku.
Takoví nepříjemní kritici se najdou všude. A když mají co říci, tak je dobré je vyslechnout si a vzít si to dobré. Emoce na chvíli stranou...
Takže tvým cílem je psát nedokonalé básně, aby sis zachovala svoji osobitost?
Zaku ty ale píšeš dle mého o situacích, aspoň teda většina z těch, co jsem četl mi tak připadala. Něco popisuješ a čtenář si to pak představí, ať chce/chceš, nebo ne.
Mi už tady taky velká jména napsala, že mám myslet na čtenáře, tak se snažím...
No prááávě, ale někteří ty emoce moc dát stranou neumí. Když už se teda považuju za kritika, jsem objektivní.
No, myslím, že pokud bych mě dokonalé básně stály můj styl, tak bych to rozhodně nepodstoupila. Pro mě je to jedna z částí jakési komerčnosti ... kde je hranice dokonalosti, kde je napsané, co je tak dokonalé, že je to pro všechny ... v podstatě ... žádná básnička se nebude líbit všem. Ani ty od slavných předchůdců. Myslím, že snažit se být lepším je na místě. Ale ne být dokonalým. Ne psát pro všechny. Vím o chybách jako je psaní spousty A, čárky a omšelá témata, ale styl a způsob podání nemůžu změnit, to je jako kdybych měla podkopat uvnitř hodně zaryté části sebe. Určo si z našeho rozhovoru něco vezmu. Budu se snažit ptát se třeba tak: Jak by to mohli pochopit ostatní. To mi přijde jako velký přínos. Ale jestli je to dostatečně dokonalé, a jestli to není až moc ze mě, to prostě nedokážu.
Jde o určitou formu, rytmus... ne jen o samotný význam. Až to všechno sladíš, pak to bude takové, jaké má.
A jestli si z toho něco vezmeš, budu moc rád.
Nekonec | Daň z odpočinku | Den, kdy nešlo nikam utéct | Vždycky | Má podivnost 2