Mráz na oknech maluje kouzelné obrázky,
pouliční lampy projasňují to nesnesitelné ticho.
V mé tváři mám hořký výraz,
v srdci mém, zůstává místo.
Proč najednou nemám nikoho blízko?
Poznala jsem to příjemné chvění,
cítila jsem hřejivý pohled,
naše dlaně našly společný stisk.
Jenže k čemu to všechno bylo,
když se to zase někde vytratilo?
Já chtěla opětovat ty nádherné chvíle,
jenže byly nepříznivé.
Jak moc bych se chtěla odevzdat citům,
které se ve mně probouzejí.
Chtěla bych zase cítit to chvění,
nebát se těch pohledu přímých,
zase stisknout jeho dlaň,
a políbit ho přesně tam……
Kde všechno se změní,
v překrásný žár nebo to zase bude jenom klam.
Hodnocení:2 (celkem: 4, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 29x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Samota | 1.máj | Paříž | MEDVÍDKY | Nesnesitelné ticho