Jen chvilku
za sopečným prachem
zívá strom
a požehnání
bolesti...
Tak za největším strachem
vždycky jsme jen sami...
Táhneme vlečku smůly
a šlapem si po štěstí.
Tu kávu, co jsme zprvu chtěli,
lijeme zčerstva do dřezu...
a na posledním zářezu,
hluboko...
... se nebe dělí.
za sopečným prachem
zívá strom
a požehnání
bolesti...
Tak za největším strachem
vždycky jsme jen sami...
Táhneme vlečku smůly
a šlapem si po štěstí.
Tu kávu, co jsme zprvu chtěli,
lijeme zčerstva do dřezu...
a na posledním zářezu,
hluboko...
... se nebe dělí.
Hodnocení: 5
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
jo shodli...taky dobrý 
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Útěcha | Jít zpět? | Září | Bénázír | Černý čaj