Nedělní ráno

Pocity, vzpomínky, tlak bolesti ze štěstí a psychického nepořádku Aneb Co jsem napsala ve vaně.


Autor: Kris Vaňková , 10.6.2010, Básně

  

Chvíle snad je zlatem drahá,
delší, než je hvězdná dráha.
Svíčky zhasly, venku svítá,
ale město neprocitá.

Ten, co dal mi trochu citu,
zmizel sotva za úsvitu,
prohlédl si z peřin strop.
Zmizel. Byl to mizantrop.

Chvíle, která voní hezky,
SÁNDEJ MORNIN hraje z desky,
v trupu díra, na rtech růž,
mrtvý pohled, v díře nůž.

Strachem dnes se duše třese.
Proč jej vánek neodnese?
Nechtěl vejít, proč se zul?
Nebyl člověk. Byl to vůl.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 5
(celkem: 20, počet hlasujících: 4)