Radost,
jak dravá řeka,
ať vyčistí Ti kanál,
a jemnost odpuštění
ať rozpustí Ti
všechny překážky.
Vděčnost ať řeku
naplní Ti
duhovými pstruhy,
s pokorou pohlaď,
co na dne zůstalo Ti,
Tvé vzpomínky-oblázky.
Nech soucit,
jako malinkého ptáčka,
na břehu z řeky pít,
s pochopením ať nosí
tu vodu těm, co žízní,
vždyť korytem opět
volně proudí láska,
stačí se na Zdroj napojit.
A srdnatost ať křičí,
jak ráda/rád jsi,
že můžeš krásu žít.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Au | Někdy je dobré si poplakat ... | paradox hranic a volnosti | jsem sobec | bez názvu