Vítr si hraje se strunkami kosatců,
na prahu léta bývá i zima,
závaží oblaků padá nám do dlaní,
někdy je zima, střílí se do laní,
však studánku dávno už smutek nedojímá.
Šeříky pláčou zrezivělé slzy,
všude je mámivě napůl a sladce.
Na prahu léta můj miláček přemýšlí,
květy, co zasadil, ještě mu nevyšly,
možná že rostou po poslední splátce.
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Setkání | Můj život na kladině | A Girl | Noc v opeře | Evangelína