Kris : oprav si zasil. Jinak je z toho cítit nedbale skrývaná hořkost - když si představím iniciaci básně, tak pochopitelná. Neber to jako poučování, ale zkušenost : Život není, to co bychom chtěli, ale to co skutečně je - a pozor! je jen jeden. Není nic těžšího, než vyvarovat přátele a známé chyb, které jsem udělal sám - a už neměl šanci je napravit.
Kris, ypsilony neypsilony, je to silný téma a mistrně přeneseno. Ten moment ve čtvrté sloce nemá chybu.
U Tvých nohou leží dav,
té nad ním snad závidím,
Chtěla jsem Tě...
jenom?.........
Sice tu a tam klopýtne, ale já mám tak co povídat! Líbí.
Chvalozpěv kapesníkům II. | Den zrození | Slečna Ironie | Sbohem nepovím! | Bejvávalo